Hodíme se k sobě

První zamyšlení před pořízením Labradorského retrievera

Nudíte se ?! Kupte si medvídka mývala. Tato notoricky známá věta se nám v době značných omezení jaksi převtělila a místo nedostatkového medvídka mývala se enormně zvedl zájem o štěnda všech plemen, Labradory nevyjímaje.

Nutí mě to se ptát, zda jsou všichni zájemci o štěně připraveni, zvlášť na stvoření jako je Labradorský retriever. Spousta z vám, zájemců, milně předpokládá, že bude mít labradora který je vypasený a neumí udělat rychlejší krok, mnoho z vás bude velmi překvapených.

Je to anděl s ďáblem v těle, ďáblem, který přichází v tu nejmíň vhodnou dobu, je to Petr pan mezi psy, věčné štěně připravené ve chvílích nudy vymyslet i v pokročilém věku pořádnou hovězinu, kterou dovede překvapit i dlouholeté chovatele.

Ano s příchodem sladkého miminka končí veškerá nuda.

Máte velkou zahradu a hrdě to oznamujete chovateli jako nespornou výhodu pro příchod nového člena domácnosti? Tak si ji vyfoťte, vyfoťte trávu a zahradní nábytek, kytky, keře a třeba i sádrové trpaslíky a jezírko se zlatými rybkami. To vše možná bude minulostí.

Na vaši skvostnou podlahu, pohovku, všude tam, kam bude mít pejsek přístup si to rozkošné stvoření přinese poleno, květináč s azalkami nebo třeba záchodovou štětku a s umem drtiče zahradních větví vám ze všeho dokáže během nestřežené půl hodiny vytvořit miliardu puclí, co už nikdy nesložíte.

Radostné mávání prutem (ocasem) vás donutí přehodnotit výšku konferenčního stolku a nutnost mít v rozmachové výšce jakékoliv ozdobné či dekorační předměty, ne s věkem se to nezlepší, jen se hranice rozbytnosti předmětů věcí trochu zvýší.

Potkali jste labradora na procházce a on byl radostný, přítulný a pěkně vás pozdravil?! Ano, pravděpodobně s páníkem právě vyšli. Procházka se většinou skládá z pozorování tlačení buď ven, nebo tlačení čehokoliv dovnitř. V kurzu jsou veškeré možné hnusy, co jste doposud nebyli nuceni v přírodě pozorovat. Labrador je vyšlechtěn pro práci po výstřelu a pro přinášení drobné pernaté a srstnaté zvěře, vězte, že je to hluboko v DNA a nosit bude. Bude nosit vše od PET lahví, klacků a ž po mršiny v různých stádiích rozkladu, někdy už bude mršina žít svým vlastním životem. Nemá cenu s touto vrozenou vlastností bojovat. Lze usměrnit výcvikem, nikoliv odstranit.

Někteří jedinci to vše dovedou vyšperkovat oparfémováním srsti v exkrementu, zvratcích, smrduté louži či bahně a netáhnete-li v báglu na zádech roli papíru, tak si takto ovoněného drahouška povedete i domů.

Voda je pro labradora cosi jako vlastní živel. U některých jedinců bych dokonce přísahala, že mají žábry a může se přihodit, že velkou většinu volného času strávíte u rybníka, který jste mysleli ( naivně ), že okolo jen projdete.

Labrador je velmi temperamentní stvoření a nejste-li smířeni s chováním jako u ADHD bude problém, po x desítkách kilometrů si na chvilku lehne a během 10 minut spánku spravedlivých načerpá další sílu na to, aby mohl zase skotačit. Nestačí unavit jen nohy, chce to zaměstnat i hlavu. Nejlepší na unavení labradora jsou pachové práce, vlečky, barvy, stopy.

Výčet těchto vlastností vystihující povahu labradora se vztahuje na obě pohlaví, jak psa, tak fenu.

Nečekejte, že bez výcviku a bez práce vám ze štěňátka vyroste to, co jste si vysnili. Nutná je důkladná socializace, aby štěně i v dospělosti umělo číst řeč těla dalších psů a stalo se taky vyrovnaným jedincem.

Zodpovědnost by měla být hlavní cností všech budoucích majitelů, protože chyba je vždy na druhé straně vodítka. Kdo tento fakt nedovede přijmout a poučit se, neměl by mít psa. Pes vážně není kretén (i když to říkám o svém psovi, tak to tak nemyslím).

Labradorský retriever je dokonalé stvoření, které vás naučí spoustu věcí, pokud budete chtít.

Pohlaví si vybírejte hlavně podle toho, co má soused. Pokud chcete zvíře kastrovat, tak si kupte psa, operace je levnější a zákrok není tak invazivní, jako u feny. Pes i fena jsou stejní mazlíci. Vlastnila jsem obě pohlaví a tuleni jsou všichni bez rozdílu. Porvat se dovede i fena. Pes vám nebude dvakrát do roka hárat a pak mít třeba falešku. Obecně řečeno, :“ jaký si to uděláš, takový to máš“ od chovatele dostanete vymazlené minminko a co ho naučíte je už jen zhola na vás a vězte, že to co do psa první roky investujete, co se výcviku týče, tak pak budete sklízet.

Jste si jistí, že dokážete snést povahu a humor psa co má ADHD? No tak si pojďme říct jaké pohlaví je prostě lepší.

Z poptávky po štěňatech lze usuzovat, že samec je cosi podřadného, zatím co fena se pravděpodobně rodí z mořské pěny, co by Afrodita –krásná, spanilá a asi rovnou i cvičená a všemilující, kdež to pes v očích budoucích majitelů je zběsilé hovado, které nezvládne výcvik, zardousí, co mu do cesty přijde a nakonec sežere i páníka.

Tak drazí zájemci, dovolte, abych vás vyvedla z omylu.

Obliba plemene Labrador retriever vzrostla hlavně proto, že rozdíl mezi pohlavími je pouze morfologický. Obě pohlaví, jak pes, tak fena jsou drahoušci, obě pro vás budou pracovat do roztrhání těla a obě pohlaví se chtějí zavděčit a být neustále s vámi.

Zas a znovu, je to pes, pes bez výchovy a výcviku bude jen nebezpečnou zbraní.

Pes v rukou imbecila bude neřízená střela, která může napáchat škody na majetku i psychice.

Pokud se nechcete zaobírat výchovou a výcvikem, přesto nutně potřebujete psa, vězte, že v útulcích dlí starší pejsci se zlatou povahou, které už vychovávat nemusíte.

Labradorský retriever je jak houba, nasaje všechno, co mu dovolíte a to včetně chování.

Prosím nemyslete si, že fena se chová líp jen proto, že je to fena.

Každý pes potřebuje výchovu a výcvik, ono se to samo nevychová. Představa skotačícího štěnda, kterak se prdelí kolem vás až do dospělosti a přiběhne na první zavolání je mylná. Naučit psa podej pac je úplně k prdu, když nemá přivolání. Ano obyčejné přivolání je alfou a omegou a myslím přivolání ne žádné „hele co mam“, nebo Pinďo piškotek, pocemkemně nebo co já vím co kdo ještě používá. Ruku na srdce, kdo to zná???

Výchova a výcvik by měli začít už po příjezdu domů, žádné nechat mu dětství, pejsek se potřebuje naučit, že se bude učit. Nechat mu volnost a luxus dětství je první odbočkou do pekla.

Už chovatel mimina vlastně učí přivolání a vězte, že ho tahle dvouměsíční mimina mají 100%. Na tomhle základu je dobré pokračovat hned po příjezdu domů, využít čas, kdy je mimino ještě ve smečkovém módu a bude se cítit bezradně, pokud nebudete na blízku. Tenhle prcek vám ještě nikam nezdrhne a vy máte ideální příležitost vybudovat vzájemný vztah a naprosto nepostradatelnou důvěru. Miminko vám musí věřit. Vy musíte být za každé situace zajímavější než to, co ho zajímalo původně. Naučte se přehnaně radovat (dělejte ze sebe debila), to že ze sebe budete na veřejnosti před cizími lidmi ochotni udělat naprostýho magora, radostně výskajícího vám zaručí, že budete zajímavějším objektem, než ten cizák, co dělá „jé hele štěně“.

Po miminku přijde chca nechca období puberty. Známe ji všichni, my dospělí se potutelně usmíváme, a puberťáci si vymezují hranice. Se psy je to jako s dětmi, jen je puberta kratší, stejně tak jak je kratší psí život. Je to velmi důležité období jak ve světě lidí, tak psů. Důležitá je páníkova vytrvalost a důslednost. Nečekejte, že když bude pes vyrůstat na zahradě bez komunikace s dalšími psy z něj vyroste bezproblémový jedinec. Je důležité, aby se stýkal s dalšími puberťáky, ale i s dospělými psy, co mu budou dávat příklad.

Určitě si nepořizujete labradora jako doplněk zahrady, to jsem už psala, že to nefunguje. Zahradní architekturu mají skoro všichni labradoři v paži a nechat je samostatně pracovat s vaší zahradou je marná myšlenka.

Vězte, že procházka přírodou skýtá potěšení psovi i vám, ale aby tomu tak bylo, je třeba na tom pracovat od začátku. Je to lovecké plemeno a vše živé bude psa i fenu zajímat. Zase jsme u přivolání.

Doporučuji najít cvičitele retrievrů ve vašem okolí, není plemeno jako plemeno a služební plemena potřebují jiný výcvik, než jaký potřebuje retriever. Pozitivka je ideální, ale občas je třeba být i důraznější. Každý jedinec je jiný, s každým musíte pracovat s citem. Mít štěně je celkem hodně časově náročné a výcvik není otázkou měsíců, ale let.

V labradořím světě se pohybuji bezmála 16 let a toho 5 let aktivně a za tu dobu jsem měla možnost potkat spoustu jedinců a vězte, že rozdíl mezi psem a fenou co se výcviku nevidím.

Dovolím si říct, že hodně z těch božských byli právě psi samci, majestátní, elegantní, milující a nádherní. Mě osobně se po psu prostě stýská, jednoho dne si znovu psa pořídím i když mám doma feny, ne proto že s ním budu krýt své holky to ani v úmyslu nemám, ale chybí mi ta jejich rozvaha.  Na bedně ať na poli výstavním, tak pracovním stáli jak psy, tak feny bez rozdílu, rozdílní jsou jen majitelé, jejichž vůle se psem důsledně pracovat přináší kýžené ovoce úspěchu.

Znovu a zase se musím podivovat nad enormní poptávkou po fenách, nechápu to a nepramení to jen z toho, že chci jako chovatel najít bezvadné domovy i pro psí kluky.

Občas si bojím, že feny začneme množit řízkováním, protože psí samce si chovatel asi bude nakládat do octa nebo věšet do průvanu. Feny jsou zadané ještě před potvrzením březosti a to snad do roku 2221.

Dokonce znám i pár těch, co by fenu nechtěli snad ani zadarmo. Shrňme si to. Hárá cca 2x ročně, některá fena i častěji. To, že barví, je to nejmenší. V plodných dnech se stává bezmozkem, co zadek nastavuje i židli, protože má čtyři nohy. Během hárání a vlastně i těsně po něm je nepoužitelná, neb voní a pracovní aktivity ve skupinách ji tak vyloučí stejně jako s háravkou nepojedete na výstavu, tak nepůjdete ani na zkoušky, či na hon. Většinou se do dvou měsíců vyskytne falešná březost, další bezmozkové období feny, co ji šálí hormony. Bude hrabat pelech pro domnělou rodinu, z plyšáků se stanou mimina, co se bez nich nebude chtít jít ani vyčůrat, mléčná lišta se začne nalévat mlékem. Pokud majitel nezpozorní včas a nebude tomu přikládat váhu, může se lehce stát, že dojde až k zánětu mléčné lišty. Chování feny při falešné březosti je jiné a ani práci to s ní moc není, útlocitná a zpitomělá hlavinka dovede vymyslet spoustu kravin, co překvapí.

Ještě poslední postřeh co dodám je, že fena opravdu nepotřebuje mít jednou za život štěňata, nevyhnete se tím rakovině ani zánětu dělohy.

Dovolila jsem si obrovskou část článku vypůjčit od skvělé Markétky, snad mi to odpustí, bylo psáno v duchu Flata, ale po malých úpravách nádherně vystihuje život s labradory.

Autor: Markéta Špičková, chovatelská stanice Od Kytínské studánky

Přepracování: Dyen´s All Hambra – z rodu Veselých